Často ty nejcitlivější. Jen to ne každý pozná.
Jiřík měl poruchy učení.
Ve škole pořád slyšel, jak to nezvládá.
Já jsem v něm viděla kluka, který svět vnímá jinak. Hlouběji. Citlivěji.
A právě tady muzikoterapie exceluje.
Neptá se, co je špatně. (Ale velmi dobře dokáže rozpoznat příčiny problémů!)
Nabízí prostor. Dává bezpečí. Slova nejsou potřeba.
S Jiříkem jsme objevovali zvuky, rytmus… i ticho.
Jeho nervový systém měl konečně čas se nadechnout.
Najednou bylo jeho písmo klidnější.
Méně chyb.
Víc sebe-důvěry.
Chcete něco podobného zkusit doma?
Zahrajte si s dětmi hru Jak šumí les.
Sedněte si do kruhu. Každý napodobí jeden zvuk lesa. A pak si tu lesní skladbu zopakujete.
(Podrobný návod najdete ve vizuálu.)
I pár minut může hodně změnit.
